Protoze jsem Boutros el Uam, zacnu Allahovym verozvestem, ktery prinesl slavu sufisticke hudebni formy qawwali, s koreny v Persii 8. stoleti, do zapadni pop-kultury, Nusrat-em Fateh Ali Khan-em. Jeden cas jeho hlas doprovazel reklamu na Coca-Colu a k Nusratovu kvileni na obrazovce pakistansti kluci hrali primitivni baseball mezi historickymi mesitami v pustem meste zaprasenem nacervenalym piskem;-))
Kdyz uz jsme u TV reklam, ted davaji pri vysilani US Open veselou na American Express. Zacina tim, jak vztekly McEnroe mava mesicnim vypisem z uctovani na kartu a krici do telefonu:
“…proc bych si asi ja kupoval tenisove lekce ?!?...”
A klidny zensky hlas odpovida:
”Pochopitelne tuhle castku pozastavime a spor vyresime.”
Johnny Mac se zamysli:
”Hmmm... Reseni sporu...”
A nasledujici zaber oznaceny ‘O 11 hodin pozdeji’, ukazuje jak John vystupuje z taxiku v nejakem vagne nemeckem meste a po zazvoneni u dveri oslovi stareho pana, ktery mu otevre:
“ US Open 1985, vy jste byl rozhodci.”
A pan se zdesenim zvola:
”McEnroe!!!” a snazi se pribouchnout dvere.
”Ne ne ne,” vola John, ”mozna, ze ten mic se opravdu dotkl cary, ne, vy nejste ciste zlo”
A reklama konci objetim a Johnovym hlasem:
”Reseni sporu, proto jsem i ja clenem.” - AmEx pouziva bezvyznamne slovo cardmember, aby vyvolal pocit exkluzivniho klubu, obycejne karty pouzivaji spise cardholder.
Prvni a druhy Nusrat-uv klip jsou z najakeho Womad koncertu svetove hudby, zapadni publikum se snazi, ale nabozenskeho vytrzeni autentickych muslimu nedosahnou.
Sem videl Nusrat-a nedlouho predtim, nez se odebral k Allahovi navzdy. Jeden z nejlepsich koncertovych zazitku. Vystupoval odpoledne, asi aby stihnul vecerni modlitby, v Greek Theatre na campusu UC Berkeley. Krasny amfiteatr na strani mezi eukalypty s vyhledem na Golden Gate Bridge, zatoku a siluetu SaFra.
Kolem poledne jsem vyzvedl legendu ceskeho rock’n’rollu, Ernouse, auto jsme nechali na University Avenue, a vydali se pesky skrz krasny park unverzitniho campusu se zastavkou na piknik pod kaliforskymi duby na anglicky pristrizenem travniku s organickym sandwichem a plzenskym z lahve. V amfiteatru jsme vylezli az nahoru na travnik, tam se povalovali ve slunecnim odpoledni, pokurovali vzorky, poslouchali Nusratovu jedenactku a z nadhledu nejen geografickeho pozorovali cvrkot v hledisti. Na prave strane se utvorila skupina amero-asijske (indicky subkontinent je asie) mladeze, kluci v bilych kosilich, holky v dzinach, nektere krasky v hijabu a vsichni jeli Nusratovo groove s rukama vztycenyma k nebesum. Nalevo se soustredili pohrobci hipisaku, nikde nikdy neholene statne selky a odreadovani vyzablici se vlnili lehce mimo ridim. Nad hledistem visel jemny oblak ridkeho dymu, v odpolednim slunci lehce modravy a trochu vonel skunkem.
Pred prestavkou se v ulicce vedouci stredem k jevisti utvorila kratka fronta serioznich muslimu v tmavych oblecich. Zmitala s nimi stejna laska k Allahovi jako s mladezi, ale meli svou viru vyfutrovanou. Kazdy mel v hrsti vejir bankovek, dotancil az pod Nusrata a penize pred nej uctive hodil. Po prestavce byl repertoar temer vyhradne tradicni, fronta rostla a rostla a koncert skoncil s Nusratovo jedenactkou zasypanou greenbacks. I kdyby to vsechno byly jenom dolarovky (jako ze urcite ne), par tisic to muselo byt. Sem tenkrat delal s jednim paki-enzynyrem, tak jsem se optal. Nekteri pravoverni se pri Nusratove zpevu dostavaji do extaze a vyjadruji svou uctu metanim bankovek. Nekdy az na ukor vlastni solventnosti. Se mi to libi vic nez lepit dechovkarum tisicovky na upocena cela.
Cestou domu zapadni konec University Avenue (kde jsou z 90% muslimske a hindu obchody a restaurace) vrel neobycejnou aktivitou, vsude pruvody matron v barevnych sari, kadidlo vonelo a slunce se propadalo ke kazdodenni koupeli v Pacifiku. Good day was had by all...
Od Nusrata neni daleko k dj Cheb i Sabbah. Ten se specializuje na mixy vykradene z arabsko-orientalni hudebni pokladnice a je velmi spolecensky aktivni. Obcas jsem na nej chodil do malickeho klubu na Lower Height, kde mival zabavne uterky a jak je videt, uterky se vraci. Nejspis zajdu zavzpominat.
dj Cheb i Sabbah je z mistni hudebni lihne, stejne jako zcela odlisni Primus, kteri na prvnim klipu hrajou Tommy the Cat. Na CDecku dodava hlas pro Tommy-ho jiny Tom, prijmenim Waits. Hlavni principal a virtuozni basak Les Claypool na oplatku tvrdi muziku na nekolika Waitsovych projektech. Dalsi vzorek je vesely popevek o vidlakovi jmenem Bahno (neprelozitelna slovni hricka – pokud vas nekdo pomluvi, vysledkem je to, ze your name is mud, ztratite povest). Dobre morbidni text podany Les-em v roli rednecka, vcetne boule zvykaciho tabaku pod spodnim rtem. Primus jsem videl mockrat v ruznych klubech a auditoriich, poslednich nejmene 10 let poradaji zabavne silvestrovske koncerty, vetsinou s haldou dalsich kapel. Byl jsem na dvou a vzdy staly za to.
Jeden cas byli Primusove oblibeni zaci legendarnich uletaru The Residents. Tahle Reich‘n’roll je z davne doby pocatku videa. Jednim z triku Residentu je publikovana anonymita a zamerne mystifikujici udaje o puvodu kapely. Jedno je jiste, nazev maji presne zapadajici do obrazu, reklamni nabidky ci jine zasilky bez jmena adresata jsou adresovany na The resident of: a nasleduje adresa bytu ci domu. Tenhle kousek uz jsem videl nazivo, je to z poradu The King and Eye, kde The King je pochopitelne Elvis a Eye je jak foneticky jinak prepsane I (tedy revokace znameho muzikalu a pozdeji filmu The King and I s Yul Brynerem), tak Eye coby oko, neboli jeden ze symbolu Residents. Porad je o historii americke hudby ve trech dejstvich, spiritualy a stare cernosske pisne, kovbojske lidove a Elvis. Kdyz jsem to poustel mame, ktera Elvise skoro miluje, rikala, ze Residenti maji stesti, ze uz je nemuze soudit ;-))) Inu vkus je rozdilny.
Z historie africke hudby prenesene na severoamericky kontinent, je dobrym predstavitelem treba Leadbelly nebo cokoliv od sberatele lidovych pisni Alana Lomaxe. Ten uz je druhou generaci a kdyby nebylo zidovskych producentu z NYC, tak o cernosskem blues svet nevi.
Echtovni muziku ze severovychodni Afriky lze sehnat na nejmene 20ti CDckach zvanych ethiopiques, ktere zachytily kratke obdobi rozletu ethiopske popularni hudby, inspirovane “afrobeatem”. Nasledne vojenske prevraty vratily hudbu zpet do vlastnictvi Armadnich a Policejnich Orchestru. Jak zmizel Haile, tak zmizela i Cisarska Hudba. Predchozi skladba hraje ve filmu Lost Flowers podobnou roli jako na klipu, na klipu je krajina kolem auta z West Cliff Drive, kde jsem zrovna v sobotu byl za kamaradem. No a neco jazzove-africke pohody predvadi jazz-combo frantiku s ethiopskou pevkyni Etenesh Wassie.
Dost ale cire etniky, ted neco etniky prepracovane do popularnich stylu. Pred vic jak deseti lety zazarilo zabavne seskupeni jmenem Soul Coughing. Velmi literarne nadane texty, nazev z nejakeho interview s Neil Youngem (soul coughing je eufemismus pro zvraceni ;-) a bubenik ze stredniho vychodu s tvrzenim, ze kdyz je riff dobry 2x bude dobry i 20x za sebou. Tahle je z prvni desky, na kterou si najali producenta desek Toma Waitse, protoze chteli mit stejny zvuk srazejicich se mechanismu. Takhle si ted vede Mike Doughty, byvaly principal a textar kapely.
Bude se pokracovat…
