Colovým cílem bylo obnovení zašlé slávy antického Říma, vrátit rodnému městu někdejší vznešenost. Věčné město nad Tiberou, v té době město střední velikosti s třiceti tisíci obyvateli, se nacházelo ve stavu rozkladu a zanedbanosti a jeho zubožený stav byl spojen i s tím, že papežové se v té době nacházeli v Avignonu, který Petrarca v jednom dopisu nejmenované osobě (Sine Nomine 8) označil za "Babylon Západu". V Colově plánu obnovy Říma byla přimíchána i touha pomstít svého bratra, který byl zabit v bitce mezi dvěma šlechtickými rody Orsiniů a Colonnů, kteří tehdy Římu vládli.
V Avignonu byl 19. května 1342 zvolen jako nový papež Kliment VI. Vlastním jménem se jmenoval Pierre Roger (de Rosières) a byl to mimo jiné pařížský učitel a mentor Karla IV. Někdy koncem r. 1342 či počátkem r. 1343 byli v Římě svrženi šlechtičtí senátoři z rodů Orsiniů a Colonnů. Vláda nad městem přešla na "Třináct dobrých mužů", kteří se ujali moci ve jménu papeže. V r. 1343 byl Cola, dík své výmluvnosti v latině, vyslán k papeži Klimentu VI. do Avignonu. Cola informoval papeže o zbědovanosti Říma. Zároveň žádal papeže, aby se vrátil do Říma a vyhlásil v r. 1350 jubilejní rok. K návratu do Říma sice Cola papeže nepřemluvil, ale svými argumenty a výřečností si získal jeho úctu. Papež ho jmenoval do úřadu notáře Camera Capitolina (městského magistrátu). Pahorek Campidoglio (Capitolino) byl středem politického, sociálního a náboženského života Říma od dávného starověku. Během svého pobytu v Avignonu se Cola setkal s Petrarkou. Je možné, ale není nijak přesvědčivě doloženo, že tito dva obdivovatelé antického Říma se setkali již dříve při Petrarkově římské korunovaci vavřínovým věncem v r. 1341. Snad, při jejich avignonském setkání, Petrarkovi připadal Cola jako zpodobnění jeho antického hrdiny Scipia Africana.
Kdo nebyl v Avignonu Colovi příznivě nakloněn byl mocný a vlivný kardinál Giovanni Colonna, který byl Petrarkovým mecenášem, ale zároveň též příbuzný části svržených baronů. Jen dík Petrarkově intervenci Rienzo neupadl v nemilost papeže. Od té doby mezi Petrarkou a rodem Colonnů nastal jistý chlad, který nakonec přerostl v nepřátelství. Stefano Colonna starší, kterému Petrarca věnoval dva sonety, stál v čele odboje proti Colovi a jeho stoupencům.
Po návratu do Říma někdy po Velikonocích r. 1344 Cola pomocí veřejných proslovů a soukromých rozhovorů připravoval občany Říma k revolučnímu převratu. Cola získal podporu v městské radě a u nespokojených příslušníků všech vrstev, zejména však u vrstev nižších. O svatodušních svátcích v květnu r. 1347 římská vojska pod vedením Stefana Colonny opustila město. Rienzo využil této příležitosti. V neděli 20. května 1347 Cola svolal shromáždění lidu na Campidoglio, kde vysvětlil své plány, přečetl novou demokratickou ústavu a vyhlásil obnovu Římské republiky. Zároveň zavedl k podpoře revoluce občanskou milici (pozdější revolucionáři následovali jeho příkladu). Po uvedení do úřadu tribuna absolvoval dle římského vzoru očistnou lázeň v porfyrové vaně, která kdysi sloužila císaři Konstantinovi jako křtitelnice. Cola byl přesvědčen, že Řím je hlavní město světa a on je pověřen univerzálním politickým posláním non sine inspiratione Sancti Spiritus ("nikoliv bez vnuknutí Ducha svatého"). Ve své rétorické výmluvnosti Cola Řím oslovoval jako reginam et mundi dominam, aulam nobelium, directricem morum, matrem regum et principum ("královnu a paní světa, dům urozených, určovatelku mravů, matku králů a knížat").
Petrarca přijal zprávy o Colově revoluci s velkým nadšením, jak svědčí jeho dlouhý dopis Rienzovi a římskému lidu napsaný někdy 24.-27. června 1347 (Variae 48). (Pozn.: Mnoho Petrarkových dopisů není datováno.) Do Říma byl dopis doručen někdy 12.-15. července 1347. V té době Petrarca zřejmě neměl jasné představy o Rienzových plánech a záměrech, které patrně nebyly jasné ani samotnému Rienzovi. Cola odpověděl Petrarkovi krátkým a velmi zdvořilým dopisem 28. července 1347. Tím, že se Petrarca veřejně zastal Colových revolučních akcí, skončila pro něho přízeň mocného rodu Colonnů.
Cola si zvolil jako svého zástupce orvietského biskupa Raymonda, který obdržel titul "papežův náměstek". Cola tak formálně uznal papežské nároky na vládu nad Římem (což mu později zachránilo život v papežském vězení v Avignonu). Papež jmenoval Colu rektorem, nikoliv však tribunem, a pověřil ho, spolu s orvietským biskupem, správou Říma. Papežův záměr byl jasný: Cola měl vládnout Římu jménem papeže a měl všechny své plánované akce posílat do Avignonu ke schválení.
Ale Cola brzo začal jednat tak, že vzbudil nelibost papežské kurie, zejména mocného kardinála Colonny. Rienzo začal jednat na svou pěst. Namísto toho, aby potlačil vojenskou moc baronů, zaměřil se na otázky týkající se papežských států (Stati della Chiesa), čímž proti sobě popudil italské (tzv. ultramontánní) kardinály. Začal udílet právo římského občanství všem Italům dle antického vzoru.V srpnu 1347 dvě stě zástupců italských měst se sešlo na jeho žádost.
V počátcích se Cola nazýval jen tribunem (tento titul byl používán v antickém Římu úředníky, jejichž úkolem bylo hájit práva plebejů). Později rozesílal státnické dopisy s honosnými tituly: Nicolaus Severus et Clemens, liberator Urbis, zelator Ytalie, amator orbis et Tribunus Augustus ("Mikuláš Přísný a Vlídný, osvoboditel Města, horlitel o blaho Itálie, milovník světa a Vznešený tribun lidu"). Své státnické listiny poslal nejen papeži Klementu VI. a italským princům a městům, římskému a českému králi Karlu IV., uherskému králi Ludvíkovi I. Velikému, anglickému králi, francouzskému králi, ale dokonce i byzantskému císaři a egyptskému sultánovi. Petrarca se octnul v nezáviděníhodném postavení, protože, jak sám přiznal v jednom dopisu (Familiares, VII, 13), rodině Colonnů vděčil za všechno. Přesto však se Petrarca Coly zastával, jak jen mohl, a obhajoval správnost a počestnost Colova tribunátu.
Někdy v polovině srpna 1347 vyslal Cola svého posla z Říma do Avignonu s listinou o své korunovaci. Posel byl asi 15 dnů na cestě, ale začátkem září byl zadržen při překročení řeky Durance v jihovýchodní Franci. Není známo na čí příkaz byl Colův posel surově zbit. Listiny, které měl při sobě, byly roztrhány a byla mu zlomena stříbrná poselská hůlka. Petrarca se dozvěděl o této události ve Fontaine de Vaucluse o několik dnů později. Napsal vášnivý dopis (Sine Nomine 2) Colovi, v kterém je Cola poprve osloven jako "Princ Římanů". V dopisu si Petrarca trpce stěžuje Colovi na nepřátele Římanů v Avignonu a píše, jak je krajně rozhořčen neuctivým zbitím mladého Colova posla. I na území barbarských národů by se poslu dostalo laskavějšího přijetí než od těch, které Cola považoval za občany Římské říše a od kterých tudíž mohl očekávat projevy dobré vůle. V tomto dopisu Colovi Petrarca připomíná, že "Provence" vznikla jako provincie Říma, jehož moc bude obnovena, papež bude opět v Římě a Avignon bude vykázán do patřičných mezí. Sláva, moc a prestiž, kterou získal Avignon dík papežskému stolci, pokračuje Petrarca, patří po právu Římu.
Cola tajně doufal, že se stane římským císařem, ale byl to spíše snílek nežli prozíravý a obezřetný politik. Obklopil se orientálním přepychem, pro který musel zavést nové daně Též značně přibral na váze. "Zbytněl a zbrunátněl, a čím víc jedl, tím víc spal", informoval o Colovi neznámý římský kronikář (Anonimo romano, Cronica, Vita di Cola di Rienzo). Občané Říma postupně ztráceli nadšení pro teatrálního císaře. Změny nálady Římanů si povšimli baroni, kteří přes své vlastní neshody se začali sjednocovat proti společnému nepříteli. Cola sice vyhnal barony z Říma, ale nezbavil je jejich vojenské moci.
20. listopadu 1347 se Petrarca vydal na svojí další cestu do Itálie, kde hodlal navštívit Parmu a Veronu. Jak uvedeno v 1. části mého článku, v r. 1343 koupil Petrarca v Parmě dům a v r. 1346 byl jmenován v Parmě kanovníkem. Do Verony Petrarca jel z pověření papeže, který se neúspěšně snažil zabránit invazi uherského krále Ludvíka I. do Itálie. Ludvík I., po násilné smrti svého bratra Ondřeje v roce 1345, se pokoušel získat neapolskou korunu. V letech 1347-50 vedl Ludvík I. válku s neapolskou královnou Janou I. Neapolsko sice dobyl, ale když vypukla morová epidemie, byl donucen ustoupit.
Ve stejný den, 20. listopadu 1347, Cola válčil s barony v Římě a dočasně porazil vojsko Colonnů u Brány sv. Vavřince (Porta San Lorenzo, dnes Porta Tiburtina. V bitvě byl zabit Colův úhlavní nepřítel Stefano Colonna mladší, společně se svými syny Giovannim a Camilloem. O této bitvě se Petrarca dozvěděl teprve po svém příjezdu do Parmy v prosinci 1347.
V dopisu psaném na cestě do Itálie 22. listopadu 1347 svému příteli Pietru dei Stefaneschi vyslovuje Petrarca svou prvou kritiku Coly. Není přesně jasné z jakého důvodu, pravděpodobně dík Colově neskrývané allianci s uherským králem Ludvíkem I. Z Coly se stal arogantní vladař a, k Petrarkově velkému zármutku, bezohledný tyran. 25. listopadu 1347 dorazil Petrarca do Janova. O čtyři dny později napsal v Janově Petrarca Colovi další dopis (Familiares VII, 7), v kterém slova nabádání a domluv se střídají se slovy výčitek.
Vítězná bitva 20. listopadu 1347 představovala zenit Colových úspěchů. Vzrůstalo nepřátelství římského lidu. Cola se stal neoblíbeným dík embargu, které na Řím uvalili baroni. Byla zavedena nepopulární solná daň a Cola se ocitl v politické a diplomatické izolaci dík své alianci s uherským králem Ludvíkem. Colu opustil druhý římský rektor, orvietský biskup Raymond, a papež odmítl ve své bulle Colovo panování. Cola, aby se vyhnul papežově exkomunikaci, se zřekl titulu podestà (starosta) a opět se nazýval rektorem, kterýžto titul mu udělil papež. Ale bylo již pozdě.
Není znám přesný důvod, proč se Cola vzdal své moci v Římě. 15. prosince 1347 se Cola uchýlil z Campidoglia do papežské pevnosti Castel S'Angelo. O tři dny později, 18. prosince 1347, se baroni triumfálně zmocnili vlády nad Římem. Cola, před pomstou římské šlechty a papežskou klatbou, tajně uprchl z Říma, nejprve do Neapole, kterou dobyl uherský král Ludvík 24. ledna 1348. Ludvík však dík morové epidemii se spěšně vrátil přes Alpy do Uher. Cola odešel z Neapole do Majolských hor (Monte Maiella) v nejodlehlejší části Abruzz k posledním františkánským spirituálům zvaným Fraticelli. Slovo fraticelli je zdrobnělina od frati (mniši), jak byli označování členové žebravých řádů. V čele této skupiny stál opat Angelo, který byl zastáncem proroctví mystického kalábrijského teologa Jáchyma z Fiore (Gioacchino da Fiore) (1135?-1202), kterého Dante umístil do sféry Slunce v 12. zpěvu Ráje. Jáchymovo proroctví se týkalo posledního světového císaře. Později bude Cola sdělovat Karlu IV., že ke svým apokalyptickým vizím byl přiveden právě těmito františkánskými spirituály.
Morová epidemie zvaná "Černá smrt", která měla tak devastující účinky téměř po celé Evropě, nebyla v Římě tak drastická jako jinde. Ale Řím byl postižen v r. 1349 silným zemětřesením, které poničilo slavnou věž Torre dei Conti, velkou část kostela sv. Pavla Apoštola a střechu basiliky San Giovanni in Laterano. Obě neblahé události byly v té době přičítány božskému hněvu vůči hřešícímu obyvatelstvu Evropy. Jubilejní rok 1350, vyhlášený Klimentem VI. na žádost Coly v r. 1343, byl přijat s velkým nadšením. Petrarca byl jedním z mnoha tisíců poutníků, kteří vykonali pouť do Říma. Na vlastní oči viděl spoušť, kterou napáchala "Černá smrt" a zříceniny římských staveb zničených zemětřesením. V dopise z června r. 1351 svému příteli Ludwigovi von Kempenovi, kterého přezdíval Socrates (Familiares XI, 7), Petrarca píše o velkých škodách, které napáchalo zemětřesení v r. 1349 a které, dle něho, nemělo obdoby v římských dějinách od založení města.
Cola se, pod vlivem proroctví poustevnického opata Fra Angela a hnán svými sny o opětovném získání moci v Římě, rozhodl pro cestu do Prahy k císaři Karlu IV. V Praze se objevil někdy v červnu či červenci r. 1350 jako emigrant zvláštního druhu, který mluvil dokonale latinsky a představoval silnou frakci římského obyvatelstva. Nebyl císaři neznám, dík zprávám, které o Colovi a jeho revoluci Karel IV. dostával od trevírského arcibiskupa Balduina. Objevení Coly v Praze zaznamenal kronikář Karla IV. Beneš Krabice z Weitmile (něm. Benesch von Weitmühl), který mimo jiné ve svém zápisu uvedl, že Cola se považoval za Božího posla.
Colovým plánem bylo přesvědčit císaře o uspořádání římského císařství nezávisle od papežových představ. Z Coly se stal ghibellin, kterého by zajisté uvítal s otevřenou náručí Ludvík Bavor, na kterého, dík sporům o Milán, papež Jan XXII uvalil klatbu. Ludvík Bavor však naneštěstí pro Colu zemřel r. 1347 při lovu medvědů. Nový římský císař měl, na rozdíl od Ludvíka, s Avignonem a papežem Klimentem VI., jeho bývalým učitelem, velmi dobré vztahy. Karel IV. tedy pro Colu nebyl ghibellinský orel, ale guelfská holubice.
Karel IV. Colu přijal s poctami, udělil mu audienci, zdvořile ho vyslechl a poté ho nechal uvěznit. O tomto svém rozhodnutí Karel IV. informoval Klimenta VI. Zdeněk Kalista ("Karel IV. a Itálie", str. 248) uvádí, že Cola Karlu IV. tykal s odůvodněním, že tak mluvčí římského lidu vždy oslovoval knížata a císaře. Cola též psal dlouhé sebeobhajobné dopisy o důležitosti podpory římského lidu pro budoucího římského císaře vzdělanému císařovu kancléři Janovi ze Středy (něm. Johannes von Neumarkt) a neméně vzdělanému prvnímu českému arcibiskupu a prvnímu kancléři pražské univerzity Arnoštu z Pardubic (něm. Ernst von Pardubitz). Korunovace císaře Karla IV. a císařovny Anny Svídnické v chrámu sv. Petra v Římě se uskutečnila o několik roků později v Neděli velikonoční 5. dubna 1355.
Králi mimo jiné Cola sdělil, že on sám je synem Karlova dědečka Jindřicha VII. Lucemburského (1275-76 – 1313), že byl zplozen při Jindřichově římské korunovaci a že je tedy vlastně Karlovi rovný rodem a navíc jeho strýček. Karlovi dále sdělil proroctví poustevníka Fra Angela, že Klimentu VI. zbývá jen rok a půl života a Kliment skutečně v prosinci r. 1352 zemřel. Na Karla IV. zpráva o Colově strýčkovství ani jeho proroctví neučinilo velký dojem. Patrně Colu považoval za blázna a kacíře.
Karel IV. nechal Colu internovat v románském hradu (falci) v Roudnici nad Labem, kde ho držel něco přes rok. Papež napsal 17. srpna 1350 Arnoštu z Pardubic, aby byl Cola buď poslán do Avignonu nebo přísně střežen. Další dopis papeže Klimenta z 1. února 1351 je adresován císaři. V tomto vyčítavě sepsaném dopise se papež zmiňuje, že Cola byl prohlášen za kacíře kardinálem Bertrandem de Déaulx a biskupem Annibaldo di Ceccano z Tuskula. Tribun v českých zemích se zdál papeži nebezpečnější než v době své moci na římském Campidogliu. 24. února 1352 papež napsal všeobecnou listinu pro biskupy v Německu a v Čechách, aby informovali své ovečky o Colově kacířství. Konečně 24. března poslal Kliment císaři velmi určité instrukce, jak s Colou naložit, tj. žádal, aby Cola, římský občan a kacíř, byl vydán jeho pověřencům a dopraven do Avignonu.
Kupodivu Colovi se žádost papeže zamlouvala. Měl již dost studené a vlhké kobky v Roudnici a od cesty do Avignonu si sliboval, že mu pomůže osobně se obhájit před papežem z obžaloby kacířství. List Karla IV. Colovi do vězení dokládá, že císař slíbil Colovi ochranu před jeho mocnými nepřáteli. Cola sdělil Karlu IV., že sám chce cestovat do Avignonu, aby papeži dokázal, že není ani kacíř, ani patarin (příslušník revoluční antikatolické sekty z 11. století v Milánu).
Cola tak odjel z Prahy do Avignonu dobrovolně a Karel IV. nemusel porušit, jak ho Cola ujistil, svůj slib poskytnout Colovi ochranu. Když dorazil do Avignonu někdy začátkem srpna 1352, Cola se obhajoval v přítomnosti papeže. Souhlasil s tím, že bude souzen. Při tomto Colově výroku papež mlčel. Poté byl Cola odveden do avignonského vězení, kde byl držen v silné a prostorné věži s těžkým řetězem na nohou. Řetěz byl upevněn ke klenbovému stropu kobky. Byl však poměrně slušně oblečen, bylo mu dovoleno studovat knihy a papežská kuchyně ho zásobovala jídlem do sytosti. Jeho jednání bylo prozkoumáno a kacířská obžaloba byla anulována.
O několik týdnu později napsal Petrarca dlouhý dopis (Familiares XIII, 6) svému příteli Francesku Nellimu o Colově příjezdu do Avignonu. Petrarkův dopis obsahuje kritiku Colových činů. Petrarca měl Colovi obzvlášť za zlé, že 14. září 1347 nechal v Římě nejprve zatknout skupinu baronů z rodů Colonnů a Orisiniů, kteří se dostavili na jeho hostinu, a poté, o den později, je propustil a dokonce je obdaroval vyznamenáními a úředními funkcemi. Dle Petrarky tímto činem Cola promeškal příležitost vypořádat se se svými nepřáteli, což se mu stalo osudným, když se baroni uchopili vlády nad Římem, jak již uvedeno výše, 18. prosince r. 1347. V dopisu se dále Petrarca zmiňuje, že Cola má možnost se dostat na svobodu, neb je považován za slavného básníka. To považoval Petrarca za krajně komické, neb dle něho Cola byl sice nadaný řečník, elegantní spisovatel, ale rozhodně ne básník. Pokud bylo Petrarkovi známo, Cola nikdy nenapsal jedinou řádku veršů.
Na podzim r. 1352 odsouzení Coly se zdálo méně a méně jisté a urgentní. Petrarca opět našel svůj starý patriotismus římského občana a italského vlastence. V říjnu 1352, kdy nebylo ještě známo, jak bude s Colou v Avignonu naloženo, napsal Petrarca dopis římskému lidu (Sine Nomine 4), poslední dopis, v němž se přímo zabývá Colovým osudem. V tomto dopise Petrarca patrioticky vyzývá Římany, aby poslali do Avignonu formálního zástupce města a s jeho pomocí žádali o vydání Coly, římského občana, do římské jurisdikce. A Petrarca dodává, že každý soudný člověk nahlédne, že Cola si zaslouží vyznamenání, nikoliv potrestání. Jak je Římanům známo, zdůrazňuje Petrarca, Cola pracoval na obnově slávy Říma a ne na uspokojení vlastní ctižádosti. Mlčení by bylo nečestné a hanebné. Nic není méně římského nežli strach. Nechť svět si uvědomí, že hlas římského lidu je jednotný. A Petrarca konči svůj dopis větou, že je Colu nutno osvobodit z nezaslouženého uvěznění.
Jak se zanedlouho ukázalo, Colu nebylo třeba osvobozovat jednotným úsilím římského lidu. Po úmrtí papeže Klimenta VI., 6. prosince 1352, byl zvolen 18. prosince t.r. jako nový papež Inocenc VI., vlastním jménem Étienne Aubert. Inocenc VI. byl méně schopný diplomat než Kliment VI. Za největší úspěchy jeho desetiletého pontifikátu je považováno znovunastolení papežské vlády na území papežských států, ukončení války mezi Francií a Anglií (mírová smlouva u Brétigny, 1360) a schválení císařské korunovace Karla IV. v Římě (5. 4. 1355). Před souhlasem s císařskou korunovací si papež na Karlu IV. vynutil slavnostní slib, že nový římský císař opustí Řím v den své korunovace.
Krátce po zvolení Inocence VI. Petrarca opustil Avignon, aniž by věděl, zda se kdy do Francie vrátí či nikoliv. V květnu či červnu r. 1353 se Petrarca definitivně vrátil do Itálie (Foster, Petrarch, str. 14). Ostře kritické dopisy zvané "Bezejmenné" (Sine Nomine) nasvědčují, že Petrarca se rozhodl navždy ponechat Alpy mezi sebou a Avignonem. Někdy koncem listopadu r. 1353 Petrarca napsal dopis (Familiares XVIII, 1) Karlu IV. z Milána, v kterém mu vyčítá odklad jeho příjezdu do Itálie a v kterém zmiňuje Colovy úspěchy coby příklad, čeho by mohl dosáhnout skutečný císař.
Nový papež Colu omilostnil, jmenoval ho římským senátorem a pověřil ho, aby v družině nesmlouvavého španělského kardinála Egidia Albornoza pomohl obnovit papežskou vládu v Římě. Prvního srpna r. 1354 se Cola triumfálně vrátil do Říma. Opatřil si peníze od kondotiéra Fra Moriale, kterého se pak zbavil zosnovanou politickou vraždou. Podobným způsobem, bez soudních rozsudků, postupoval Cola proti římské šlechtě, čímž však ztratil oporu mezi římským obyvatelstvem. Došlo k dalšímu puči, v jehož čele stáli Colonnové, Colovi staří nepřátelé. Po vítězství Colonnů, 8. října 1354, se Cola pokusil v přestrojení o útěk, byl však poznán a s kříkem "Smrt zrádci Rienzovi!" byl napaden rozvášněným davem.
Výše zmíněný anonymní římský kronikář zaznamenal, že Cola byl zabit římským řemeslníkem a služebníkem Colonnů jménem Cecco del Vecchio, který jako prvý Colovi probodl břicho rapírem (uno stocco). Poté se připojili další a Colovo tělo zohavili. Probodané a bezhlavé Colovo tělo bylo vláčeno z Campidoglia do čtvrti Colonnů, kde bylo pověšeno za nohy z malého balkónu kostela San Marcello al Corso. Třetí den bylo mrtvé tělo "vznešeného tribuna lidu" (Tribunus Augustus), na příkaz Giugurta a Sciarretta Colonnů, spáleno v Augustově mauzoleu (Mausoleo di Augusto) a popel rozmetán.
