Ve čtvrtek 10.7. jsem s několika přáteli vyrazil na asi jediný český festival, který se obejde bez Kabátu, Anety Langerové, Kryštofa a Chinaski (když ovšem pomineme jazzové festivaly).
První věcí, kterou jsem tam slyšel, byl Jan Garbarek se svou grupou, v níž však pro tentokrát nahradil Manu Katché Trilok Gurtu. Večer pak přišel zmodernizovaný balkánsko-cikánský nářez v podobě Shantela doprovázeného Bucovina Club Orkestar.
Druhý den dopoledne jsme se byli koupat v Žermanické přehradě a uteklo nám Charlie Straight, což jsme neznali a až doma jsem zjistil, že vůbec nevadí, že nám to uteklo, protože nějaké takovéhle brnkání nemusím. Zároveň jsme si však úmyslně nechali ujít Slniečko, protože jsme si podle názvu mysleli, že to jsou nějací kotlíkáři, takže když jsme náhodou při poslední skladbě procházeli okolo a viděli a slyšeli něco takového, docela jsme litovali. Naopak jsme si už nenechali ujít bulharský andělský chór Irfan a následně něco podobného, jenže izraelského, i když s jemenskými základy a newyorskými vlivy - tedy Noa. Díky vzdálenosti mezi stagey jsem si musel nechat ujít temnou Australanku Inge Liljestrom a jen jsem se letmo podíval na Happy Mondays, jestli to jsou opravdu takoví sráči, za jaké jsem je měl před asi sedmnácti lety. Jsou, takže na ně nedávám ani žádný odkaz. Bohužel jsem neměl moc času na barevné polské multi kulti jazzmany Karimski Club, protože jsem musel přeběhnout k jinému pódiu poslechnout si kanadskou Inuitku Tanya Tagaq - asi žádná puťka. Před spaním jsem ještě ochutnal Dandy Warhols a nebylo to špatné, i když jen americký rock and roll.
Třetí den jsme zase zahájili koupáním, ale naštěstí jsem ještě stihl včas dojít do kostela na amerického punkáče hrajícího stařičký americký folklór Sacred Harp - Tima Eriksena (lze si tam pustit jakoukoli skladbu z jakéhokoli CD). Příjemným překvapením byl i Dan Bárta s Illustratosphere (protože normálně dávám přednost Robert Balzar Triu jako jeho doprovodu). Pak mě zklamali Psalm Drummers - od bubenického sdružení bych očekával něco více nápaditějšího a "multičtějšího" než americký rock říznutý trochou funky (odkaz na ukázky zde neposkytuji, protože na YouTube mají rozhodně lepší věci, než předvedli v Ostravě - možná jim to zkazila přítomnost kytaristy a basáka). Naštěstí mi náladu zase zvedl levicový šílenec Sergent Garcia. Pak asi nějak začalo pršet, tak jsme se radši schovali s vínem do stanu, no, kdo by taky byl zvědavej na Sinéad O´Connor a věřil tomu, že se jí nic nevyrovná...pak už ty vzpomínky nejsou moc jasné, ale myslím, že jsme se ještě na chvíli vrátili na Goldfrapp. Ona je to sice dost nesympatická paní, ale co se dá dělat.
O nedělním programu už informovat nemohu, protože Ostrava je hodně na východ od ráje a já v pondělí musel do práce. Navíc pršelo, takže jsme si odpustili i vycházku na haldu Ema s unikátní stepní flórou a faunou. I bez ní mi Ostrava připadala krásná, ale fotky sem asi nastrkat nejdou.
Všechny ochranné známky a autorská práva na této stránce náleží jejich příslušným vlastníkům. Autorská práva ke článkům a komentářům vlastní jejich příslušní autoři.
Provozovatel systému nezodpovídá za obsah kteréhokoliv autorského díla zde uvedeného. Podrobnosti viz.
plné znění podmínek.
