Jel tady už někdo vlakem v Indii? Po dnešní zkušenosti bych soudil, že to tam musí být pěkná prča. Jel jsem v ne úplně plném vagonu, v jehož jedné půlce seděla celkem dost rozvětvená indická rodinka. Teda mohli to být i Pakistánci, prostě někdo tam odtud.
Vypadalo to, že se dobře baví. Seděli roztažení po půlce vagonu a tudiž na sebe museli vyloženě ječet, aby se všichni dobře slyšeli navzájem. Minimálně dámská část byla napajcovaná nějakou lacinou (o to však pronikavější) voňavkou. Za chvíli to ostatně vypadalo, jako bychom byli napajcováni stejně úplně všichni. Což bylo dobře, neboť v tom alespoň zanikla moje propocená trička.
Indiáni svědomitě a s jásotem obdivovali výhledy a panoramata, výskali a pokřikovali na všechny možné cíle za oknem (auta, lidi, jezera, v zásadě na cokoliv). Vůbec působili, jako kdyby alespoň někteří požili nějaké radost způsobující substance. Vše ještě někdo vylepšil puštěním hlasité reprodukce hudby - té jejich, samozřejmě. Kdykoliv jel vlak do nebo s kopce, po podlaze celého vagonu se začaly přemísťovat autíčka, kuličky a jiné hračky a předměty.
Běloši seděli s protaženými ksichty, jen já se královsky bavil. Nikdo jim ale neřekl ani slovo, jen někteří nevydrželi a odešli si hledat místo v jiném vagonu. Nepřistoupit pár nic netušících horolezců či co, možná bych s Indiány dojel do cílové stanice jen sám.
