Do hysterie vybičovaná snaha demokratůrníků1), „veřejnoprávních" i „volno tržních" médií, politiků skoro všech barev jakýmikoli způsoby znemožnit všechny odpůrce americké základny na našem území nepřináší žádné viditelné úspěchy. Mediální manipulace, zastrašování občanů tím, že jejich názory jsou, hloupé, bolševické, fašistické, rusofilské, muslimské nebo antisemické nefunguje. Přes masívní propagandu kupodivu nevznikají noví milenci US Army mezi největšími odpůrci skutečné „vyspělé demokracie" – lidem České republiky. Jak je možné, že tato propaganda negunguje, tolik peněz a úsilí? Ve srovnání s účinností reklamy nebo náboženství je to šílený propadák. Proč?
Domnívám se, že základem neuspěchu je chybně zvolená propagační metoda, založená na mylných předpokladech. Přitom historická poučení nalezáme v době nedávno minulé. Jednovaječná dvojčata dnešních „demokratů", komunisté, vycházeli ze stejně špatných předpokladů. Předpokládali totiž, že národ již přijal základní prvky jejich ideologie. Všichni na veřejnosti tak pěkně papouškovali naučené fráze a 80% národa mělo v posudku „souhlasí s politikou KSČ"! Nechápali, že konkrétní propagační kampaně založené na tomto předpokladu nemohou být úspěšné. Byl-li někdo v 80. letech označen za politicky nespolehlivého, buržoazního původu nebo potomka kulaků, nebylo to ve skutečných lidských vztazích žádné negativní hodnocení. Naopak, byl-li někdo označen jako iniciativní soudruh horlivě plnící závěry 15. sjezdu, bylo označení pro ubožáka, dementa a pravděpodobně bonzáka. Komukoli rozumnému se dostalo této pochybné pocty, pečlivě to tajil.
Demokratůrníci se mylně domnívají, že národ dostatečně ideologicky zpracovali tak, aby nekriticky přijal její hanlivé nálepky jako rasista, fašista, xenofob, komunista, anarchista, antisemita, antiamerikanista, muslim, rusofil a podobně. Problém je v tom, že se nová elita snaží nové nálepky přehnaně démonizovat a popřípadě naplňovat jiným obsahem. Jenže tyto změny nejsou nekriticky přijímány. Nová elita se, stejně jako komunisté, nechala indoktrinovat vlastní propagandou a domnívá se, že když se ze všech médií unisono linou její ideje a odpůrci jsou mediálně umlčeni, lid tomu většinově věří. Stejně jako bolševici, žijí v představách, že metodou cukříku a biče je možné lid „vychovat" a pak nastane vysněný komunistický resp. multikulturně-tržní ráj. 2) 3). Stejně jako oni se domnívají, že nejsou daleko od cíle.
To je v obou případech těžký omyl. Bolševici to na rozdíl od demogratůrníků už vědí. Je-li totiž někdo dnešním elitou označen jako rasista, je to spíše pozitivní nálepka (vzhledem k praktickým životním zkušenostem většiny, viz p. Čunek), protože tou negativní je v této oblasti tragikomická postavička paní Džamily. Časté zneužívání negativní nálepky komunista-komunismus na kohokoli a cokoli, co bylo nutné zdiskreditovat učinilo tuto nálepku směšnou a fosíli KSČM skoro volitelnou. Antikomunismus byl spotřebován na banality a v podstatných věcech je již nepoužitelný. Zbyly jen figurky pánů senátorů, soudruha Štětiny, zasloužilého to ex-člena KSČ a ex-supersvazáka Mejstříka, kteří soustavně a do důsledků likvidují jakýkoli kredit antikomunistů. Oba si ještě nevšimli, že se nepíše rok 89 a oni už nesedí v plyšovém výtahu k moci. Nejzábavnější je ovšem nálepka antisemita. U národa, který na onu zmíněnou propagovanou odrůdu semitů nemá nijak vyhraněný názor, natož pak extrémně negativní, způsobuje každá pozitivní diskriminace nebo třeba bizarní uzákonění oficiální verze historie (ať je jakkoli pravdivá) kontraproduktivní reakce. Obecně přijímaný názor, že popírač masového vraždění Židů během války je hňup, je nahrazen přesvědčením, že zákonodárce trestně stíhajíci tohoto hňupa je nebezpečný šílenec. S ostatními nálepkami je to velmi podobné, nehorázný je třeba způsob, jakým je ve jménu pěstování antiruského postoje veřejnosti bagatelizován podíl bolševického Ruska na porážce Hitlera. Předčí obdobnou bagatelizaci podílu Západu na 2. světové válce v době nedávno minulé a to je opravdu co říct. My dříve narození si pamatujeme, že podobné ubohé manipulace vedly k opačnému výsledku. „In" bylo mít na riflích americkou vlaječku a ne nosit tričko s Chegevarou.
Jestliže tedy elity zvolily za základ své negativní kampaně proti odpůrcům radaru tyto nevěrohodné nálepky, není divu, že se výsledek nedostaví. Pokud chtějí být příště úspěšní, musí vycházet z toho, že jejich ideologie není většinově přijímána. Lidem nevadí, že mají stejný názor na radar s některým takto onálepkovaným, naopak, jejich názor na radar taková společnost spíše posílí.
Odmítání americké základny nepotřebuje propagandu, o tu se mimoděk, díky své tuposti, aroganci a narcisizmu postará protistrana. Teď je na čase odstavit kolaboranty od moci.
1)Demokratůrník – možná by mělo být demogratůrník:), můj soukromý název inspirovaný jednou pozdní písní K. Kryla. Jedinec často a systematicky zneužívají slovo demokracie ve svůj prospěch, často k dosažení moci.
2)Multikulturně-tržní ráj – idealistická společnost, podle mne cíl snažení dnešní elity, v níž žijí v jednom čase a prostoru diametrálně odlišné kultury, aniž by dlouhodobě jedna nevytlačila druhou. Tržní proto, že právě (globální) trh se vším, včetně pracovní síly, je motivem takové konstrukce. Prostě osamělý mobilní jedinec v poli globálních i lokálních tržních sil, to je podle mne dnešní vysněný ráj dnešní elity.
3) Na rozdíl od bolševiků není multikulturně-tržní ráj tak idealizován, což je velmi rozumné, neklade tak velké nároky na propagandu.
